.....

Podzimní rovnodennost

23.09.2022

  Pro Kelty bylo symbolem této doby jablko. A to právě proto, že v tuto dobu jablka dozrávala a sklízela se. Podzimní rovnodennosti říkali Mabon nebo Alban elfed. Mabon je velšský bůh, jeho jméno znamená doslova božský syn. Alban elfed je v překladu Světlo vody. Byl to bujarý festival druhé sklizně a hojnosti.
Pořádaly se hostiny s těmi nejlepšími pokrmy. Na stolech byly košíky ve tvaru rohu – takzvané rohy hojnosti, které byly naplněné sklizenými plodinami. Lidé se oblékali do svých nejlepších šatů a slavili po celoroční práci.

  Lidé též obětovali svým bohům pokrmy, které zaorávali obřadně do brázd a věřili, že Velká matka – Bohyně, Zima nebo Cailleach, která bere i dává život, je přijme a za rok se jim za věrnost odvděčí hojnou úrodou. Cailleach během roku měnila podoby. Jednou byla stařena v kápi, která se někdy zjevovala u lože umírajících hrdinů nebo králů – odtud možná pochází postava Smrtky. Caileach však nebyla bohyní smrti. Byla bohyní životního cyklu, kterého je smrt neoddělitelnou a nezbytnou součástí.

  Slované tomuto svátku říkali Hody. Loučili se s obdobím plodnosti, jejíž představitelkou byla Matka země Mokoš, která se smířlivě vítala s obdobím chladu, které právě přicházelo. Původcem chladu  je bohyně Morana – obdoba keltské Cailleach. Ta se vždy v našich krajinách pálí z jara, a opět se tak vítá teplo.

  Po nástupu křesťanství vystřídala Velkou matku Mokoš  Panna Marie a oslavy rovnodennosti se přeměnily na posvícení – neboli oslavy spojené s výročím posvěcení kostelů. Aby církev potlačila moc původního přírodního náboženství, hanila co nejvíce všechna jejich božstva a tradice. Z rohatého lesního boha se stal čert, z Morany čarodějnice a podobně. Podoba oslav se ale ani po nástupu křesťanství moc nezměnila.

  Posvícení se většinou slavilo od sobotního večera do úterního rána. Čím více hostů, tím větší pocta pro hostitelku. Posílaly se zvací koláče, takzvané zváče, zabíjela se husa a jiná zvířata, stavěla se májka na návsi jako svědek nadcházejícího veselí. V neděli zahajoval posvícení slavnostní oběd, který se podával po návratu ze slavnostní mše, zpravidla až kolem druhé hodiny odpolední. Na Sokolovsku to bývala například jáhlová kaše s rozinkami a praženými mandlovými lupínky.  Po obědě se šlo ještě jednou do kostela, aby se požehnalo připravenému pohoštění i celkově hodovní náladě. Po něm začalo konečně to pravé nevázané veselí. 


Zdroje:
https://casopisroots.cz/