Svatý Valentýn

Svatý Valentýn

14.02.2022

        Odkud se tento zvyk doopravdy vzal, nikdo vlastně ani neví. Kořeny valentýnských oslav sahají daleko do minulosti. Už v antickém Římě se totiž právě 14. února slavil den bohyně Juno a pastýřského boha Luperca, kteří byli v pohanské mytologii považováni za ochránce manželství a rodiny. Ženy v rodině už tenkrát dostávaly během jejich svátku květinové dary. Stejně tak ani nevíme, proč se v tento den oslavuje právě Valentýn. Jak už víme, svatým se mohl (a vlastně stále může) člověk stát pouze tak, že ani za cenu smrti se nezřekl své víry a byl usmrcen, většinou bolestivou popravou. Ale dodnes nikdo neví nic o jeho životě, kdy se narodil, proč vlastně zemřel, ani kde byl pohřben či zda je někde postavena kaple na jeho památku. Vše, co o něm víme, jsou jen střípky a nikdo neví, zda jsou všechny o tom jednom a samém Valentinovi, či jde pouze o záměnu jmen. Ale zkusíme si napsat alespoň pár informací.

       Teprve až v roce 496 našeho letopočtu papež Gelasius I. (492-496) poprvé stanovil uctívání svatého Valentýna na datum 14. února a také prohlásil, že Valentýn patří mezi ty, jejichž jména jsou právem uctívána, ale jejichž činy zná pouze Bůh. Ani netušil, jak velká je to pravda.

       A dokonce si představte, že katolická církev až do roku 1969 (což není zase tak dávno) formálně uznávala 11 dnů svátků svatého Valentýna. Kromě 14. února jste mohli slavit tento den ještě 7. ledna, 2. května, 16. června, 31. srpna, 2. září, 25. října, 1., 3., 11. a 13. listopadu a 16. prosince. Teprve až v roce 1969 byl jeho svátek římsko-katolickou církví pevně stanoven na 14. února. Východní ortodoxní církev (například Rusko) ho oslavuje až 30. července.
 
       Je také možné, že svátek zamilovaných pochází právě z původně  pohanského zvyku, svátku Lupercalia (anglosaský svátek) a postupem času, stejně jako ostatní svátky, byl spojen s těmi křesťanskými, ať už jde o Vánoce (slunovrat) či připomínku nějakého mučedníka (Svatý Štěpán a podobně). Lupercalia se slavil ve starověkém Římě právě v únoru, což byl pro Římany oficiální začátek jara a čas očisty. Vpředvečer tohoto dne byly do takzvané urny lásky (mísa) vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž si potom jeden vytáhl a dívka, jejíž jméno stálo na papírku, se měla stát jeho ženou až do konce následujícího roku. Pokud jim to spolu klapalo, mohli tento vztah ještě prodloužit.

      Jedna z legend také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Lupercalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl tak romantický svátek, který je nyní u nás tedy slaven 14. února.

      Další příběh je z období kolem roku 1260. Italský dominikánský mnich, pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine, sepsal  jednu z nejčtenějších knih středověku nazvanou Legenda Aurea. Ta obsahovala i velmi stručný životopis svatého Valentýna, podle nějž měl tento mučedník v roce 280 odmítnout před císařem Claudiem víru v Krista, a byl proto odsouzen k trestu smrti. Ještě předtím, než mu setnuli hlavu, měl dceři svého žalářníka navrátit zrak i sluch.

     Před svou mučednickou smrtí prý Valentýn ještě napsal milostný dopis své milované dívce (že by výše zmíněné dceři žalářníka?). Tak vznikla později přijatá tradice zasílání valentýnských přání – milostné vzkazy a vyznání lásky.

A ještě jedna zajímavost na závěr:

    Při opravách Královské kolegiátní kapituly svatého Petra a Pavla na Vyšehradě v roce 2002 byly ve starém depozitáři nalezeny čtyři barokní relikviáře, z nichž jeden v sobě ukrýval nevídaný poklad – skoro celou lopatkovou kost, která podle odborníků patřila svatému Valentýnovi. Tuto relikvii si můžete na Vyšehradě každý rok prohlédnout právě 14. února.

A jak se slaví Valentýn ve světě? Čtěte dál:
https://www.idnes.cz

Zdroj:
https://cs.wikipedia.org

https://www.denik.cz

Zpět

Cookies


Cookies jsou malé datové soubory, které internetové stránky ukládají na Váš počítač nebo mobilní zařízení v okamžiku, kdy si tyto stránky začnete prohlížet. Tyto soubory jsou při návratu na webovou stránku pomocí prohlížeče odeslány zpět na servery. S pomocí cookies má webová stránka informace o předchozích aktivitách uživatelů.

Pomocí vašeho prohlížeče můžete spravovat vaše cookies. Vždy máte možnost již uložené cookies smazat. Dále v závislosti na vašem prohlížeči je možné omezit využívání cookies pro konkrétní webovou stránku, omezit jejich ukládání či nastavit nucené smazání všech cookies po uzavření prohlížeče.


Technické

Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí. Z tohoto důvodu nepožadujeme Váš souhlas s jejich využitím. Technické cookies nemohou být individuálně deaktivovány.