.....

Pověst o čarovném kamenu ve Studánce

26.01.2021

O čarovném kamenu ve Studánce
Obec Studánka (Sedláček uvádí starší jméno Šomprun) vznikla poblíž pramenu s mimořádně dobrou vodou. Už dlouho předtím byla známa uprostřed lesů studánka, ke které se scházelo obyvatelstvo i ze vzdálenějších míst jako ke „krásné studánce“. Nedaleko vsi byl postaven později i zámek, o kterém je nejstarší zmínka ze 17. století. Jeden z jeho majitelů z rodu Trautenbergů byl vášnivým lovcem. Celé dny a často i noci trávil lovem zvěře v lesích. Znal zde každou cestičku, každý kout a proto mu neušly lidské stopy, které zde několik dní nacházel. Tu byla čerstvě otesaná skála, tu přehrabáno dno potůčku, tam zase vyhloubena jáma.
 
Netrvalo dlouho a pán ze Šomprunu odhalil příčinu. Přistihl jednou z rána v houští cizince velmi tmavé pleti, jak otloukal nějaký kámen. Osopil se naň, co pohledává na jeho pozemcích. Cizinec se polekal, ale hned vysvětloval, že je Benátčan a pomocí čarovného proutku hledá zlato a drahé kameny. Netajil se tím, že před několika dny skutečně v blízké skále objevil poklad. Ale odtud ho bude moci být jen stěží vyzvednut. Pánovi zahořeli oči a vyzvídal na cizinci, jakým způsobem by bylo možno dobýt poklad ze skály.
 
„To se podaří jen tomu, kdo má čarovný drahokam z Jericha“
 
„A ty jej máš?“
 
„Mám“ prozradil důvěřivý cizinec s úsměvem, „ale za živý svět jej nikomu nedám. Sám jsem jej velmi těžko získal“.
 
Trautenberg přemluvil Benátčana alespoň k tomu, že mu ukázal, kde poklad ve skále leží. Tu se lakotný rytíř vrhl na cizince. Lehko ho přemohl, protože byl cvičen v zápasech s dravou zvěř.
 
Zatímco spěchal domů se zázračným drahokamem na prsou, zavírala se nad nešťastným Benátčanem pomalu hladina bezedného močálu.
 
Výčitky svědomí pronásledovaly po několik dní pána a nedovolily mu, aby vyzkoušel čarovnou moc drahokamu. Nakonec přece jen zvítězila touha po zlatě. Za svítání odejel ke skále a zaklepal na ni drahokamem. S rachotem se otevřela a hned u vstupu oslnil rytíře lesk zlata zde nahromaděného. Přímo u nohou se mu leskla velká hromada blýskavých dukátů. Bez meškání se jimi naplnil kapsy i tornu a zaklepal opět na skálu, aby se zavřela. Dlouho potom projížděl mezi skálou a zámkem, kam přenášel poklad. Neužíval však dlouho svého bohatství tak nečestně získaného.  Brzy zemřel. Lid si vypravuje, že musí jeho duch za trest věčně bloudit za tmavých nocí mezi oběma osudnými místy, močálem a skálou. Proto se také obyvatelé vesnice vyhýbali v noci těmto místům.
 
Zdroj: Studanka.eu